Hannoverský Barvář

I.  Dosled na řemeni

(1) Tato disciplína se zkouší na postřelené jelení, dančí, mufloní a černé zvěři. Stopa musí být alespoň 5 hod stará a nejméně 500 kroků dlouhá. Rozhodčí zahájí zkoušku tím, že vůdce si ve vhodné vzdálenosti od nástřelu odloží psa, provede vyhodnocení nástřelu a podle znaků určí pravděpodobné místo zásahů a závažnost poranění zvěře. Po vyhodnocení rozhodčí přečte vůdci psa údaje z postřelového listu (Honitba, místo, druh zvěře, čas lovu, značení zvěře a směr úniku.) Po tomto seznámení nasadí vůdce psa na nástřel, který má pes ukázat, případně ukázat barvu, střiž, kosti. Pes po krátké době seznámení se s nástřelem má napadnout stopu ve směru úniku zvěře a sledovat ji. Na stopě musí pracovat klidně, ale s chutí, s nízkým nosem na dlouhém barvářském řemeni. Pes musí občas sám nebo na povel ukázat zanechané znaky na trávě, v křovinách a podobně. Pes musí vypracovat stopu se všemi vratistopami a lomy. Nesmí sledovat jiné stopy, které stopu postřelené zvěře křižují. Tyto stopy může ukázat. Není chybou, když křižující stopy krátce sleduje a sám se opraví. Pes si nemá všímat zdravé zvěře, na kterou při práci narazí. Nemá se snažit ji sledovat. Pokud se v průběhu dosledu ukáže, že pro terénní překážky není možno stopu sledovat, provede se předsled a postřelená zvěř se dále stopuje. Pes potom musí stopu znovu napadnout a pokračovat v práci.

(2) Známkou 4  je možno hodnotit psa, který vypracuje stopní dráhu v celé délce správně, bez scházení ze stopy, s chutí a jistotou. Každé další nasazení psa na stopu, které je provedeno na pokyn rozhodčího, snižuje známku o jeden stupeň.

(3) Na stopu je možno nasadit psa celkem 3x.

II.  Štvaní

(1) Dojde-li vůdce při sledování stopy k loži postřelené zvěře, které zvěř před časem opustila (studené lože), pracuje na stopě dále na řemeni až k teplému loži, nebo tak dlouho, dokud zvěř nezvedne. Tuto skutečnost musí oznámit rozhodčímu a čekat na jeho další pokyny. Pokud rozhodčí vydá pokyn k vypuštění psa, má pes zvěř sledovat tak dlouho, pokud se nezastaví, nesmí štvát zdravou zvěř. Je-li omylem vypuštěn za zdravou zvěří, musí ji sám opustit a zpravidla do 15ti minut se vrátit. Další pronásledování zdravé zvěře se ohodnotí známkou o 1 až 2 stupně nižší.

(2) Rozhodčí musí dávat pozor, zda pes hlásí na stopě, nebo pouze tehdy, když zvěř vidí. Dále, zda zvěř pronásleduje náruživě, nebo hlásí jen slabě a občas. Případně, zda se nevrací k vůdci a ten jej musí k dalšímu štvaní povzbuzovat.

(3) Známku 4  může dostat pes, který nepřetržitě hlásí teplou stopu, tedy nejen na viděnou.

III.  Hlasité stavění

(1) Pokud pes poraněnou zvěř staví, musí ji hlasitě ohlašovat, pokud možno směrem proti hlavě. Pes nemá zvěř strhnout, ale může ji donutit k zastavení chytáním za paty.

(2) Rozhodčí sleduje psa při hlášení velmi pozorně, musí se při hlášení barváře zaměřit hlavně na hodnocení vytrvalosti při hlasitém stavění. Po dostižení stavěného kusu vůdcem a rozhodčím, vydá rozhodčí příkaz k co nejrychlejšímu ukončení dosledu.

(3) Známku 4  je možno udělit, pokud pes měl příležitost hlasitě stavět zvěř, tuto bez přerušování stavěl a neopustil až do příchodu vůdce s rozhodčím. Barvář nesmí opustit stavěnou zvěř, ve stavění musí vytrvat, pokud mu síly stačí. Případné odchylky musí být řešeny snížením známky.

IV.  Hlášení a oznamování zvěře (na IHb )

(1) Posuzuje se pouze tehdy, kdy pes těmito vlastnostmi výrazně vyniká, aby tato vlastnost byla zadokumentována. Tyto předměty jsou nepovinné a známka 0 neovlivňuje celkové hodnocení psa a konečný výsledek. Je možno odzkoušet při disciplíně „chování při zastřelené zvěři“

(2) Hodnocení je obdobné jako na Pb.

V.  Chování při zastřelené zvěři

(1) Po dosledování kusu vůdce psa odloží, nechá uklidnit a odejde do vzdálenosti asi 100 až 150 kroků tak, aby na dosledovaný kus neviděl. Kus ulovené zvěře je nevyvrhnutý. Psa vypustí a nechá jej kus vyhledat tak, aby byl u kusu sám. Rozhodčí sleduje chování psa u kusu.

(2) Známkou 4  je možno hodnotit psa, který neprojeví náchylnost k načínání.

VI.  Chuť do práce

Tato vrozená vlastnost se posuzuje po celou dobu zkoušek. Hodnotí se stejně jako na Pb.

VII.  Celkové hodnocení na IHb

(1) Aby barvář obstál na IHb, nesmí být hodnocen ze žádného předmětu známkou 0 (kromě hlášení a oznamování, také štvaní a hlasité stavění, pokud tuto možnost neměl) a musí dosáhnout z jednotlivých předmětů minimální počet bodů uvedený v tabulce pro zařazení do ceny.

(2) Výjimky jsou v těchto případech:

a) I. cenu - získá barvář, který neměl možnost štvát a hlasitě stavět za předpokladu, že z výkonu na dosledu získal známku 4 a pracoval na stopě alespoň 12 hodin staré a nejméně 2 km dlouhé a zastřelenou zvěř dosledoval.

b) II. cenu -získá barvář, který neměl možnost štvát a hlasitě stavět za předpokladu, že z výkonu na dosledu získal známku 4 a pracoval na stopě alespoň 5 hodin staré a nejméně 1,5 km dlouhé a zastřelenou zvěř dosledoval.

(3) Rozhodčí je povinen uvést v tabulce kromě ocenění i všechny potřebné údaje o práci barváře podle předtisku na druhé straně tabulky a v rubrice „Poznámka„ uvede chování u zastřelené zvěře a další údaje pro posouzení kvalit psa, hlavně pokud jde o výjimečné případy.

VIII.  Povinné zásady pro provedení IHb

(1) Zájemce o tuto zkoušku pro následující rok podá přihlášku na předepsaném tiskopise do 31. 12. (přihláška má platnost 1 rok) na OMS. OMS mu v termínu 7 dnů od doručení přihlášky sdělí kontakty na 2 až 4 pověřené zástupce OMS. Pověřený zástupce OMS je oprávněn provádět fyzickou kontrolu vlastní zkoušky.

(2) IHb se provádí posouzením běžného dosledu náhodně postřelené zvěře. O postřelení spárkaté zvěře vypracuje střelec „postřelový list“, který vloží do obálky a před zahájením zkoušky jej předá rozhodčímu k seznámení se situací a okolnostmi, za kterých k poranění zvěře došlo. Výkon psa posuzuje jeden rozhodčí.

(3) Před započetím vlastní zkoušky musí vždy vůdce či rozhodčí kontaktovat jednoho z pověřených zástupců OMS ČMMJ, kde má podanou přihlášku o datu, hodině a místu zahájení zkoušky. Pokud je přítomen pověřený zástupce OMS na místě samém, tato povinnost je plněna prostřednictvím této pověřené osoby.

(4) Pokyn k zahájení IHB dává vždy přítomný rozhodčí, který dále řídí průběh zkoušky a na závěr provede její vyhodnocení. Zkoušky se mimo rozhodčího a vůdce zkoušeného barváře dále musí účastnit zástupce honitby a zástupce OMS. Pokud není z OMS nikdo k dispozicí, je vůdce povinen před započetím zkoušky zajistit dalšího svědka, buďto z členů klubu, nebo dalšího zástupce honitby. Zkoušky se tedy celkem vždy musí účastnit minimálně čtyři osoby. O zkoušce může být dle možnosti vykonána fotodokumentace.

C.   ZKOUŠKA HLASITOSTI (ZH)

(1) Zkouší se pouze u psů, kteří absolvovali IHb, ale z důvodu dosledu  zhaslé zvěře neměli možnost hlasitého štvaní a stavění.

(2) Zkoušku hlasitosti je možné předvést ve volné honitbě vyhledáním zdravé zvěře. Při jejím hlasitém štvaní se prokáže hlasitost psa. Dále je možno využít obůrek a podobných zařízení, kde pes může hlasitost prokázat.

(3) Při zkoušce na zvěři v zajetí je nutno zajistit, aby nedošlo ke zranění psa nebo zvěře.

(4) Zkouška hlasitosti se neznámkuje, pouze se provede zápis do průkazu původu – „pes prokázal hlasitost“.

(5) Zkouška se nesmí provádět v době zimního strádání zvěře a za vysoké sněhové pokrývky.

(2)  Individuální zkoušky barvářů